Průvodkyně

Martina Jenčková
průvodkyně

Přes deset let zkušeností v oblasti neformálního vzdělávání, deset let studia na univerzitě, desítky sebezkušenostních i rozvojových kurzů, desítky hodin práce s dobrovolníky, studenty, dětmi, dospělými i nedospělými. Co pro mě bylo v mé dosavadní kariéře nejzásadnější? Rok, kdy do mých hektických vod vplula dcerka. Přála bych si, abych s ní a dalšími dětmi měla možnost chodit domů se zablácenýma botama, mít baťůžek nacpaný až po okraj poklady z lesa, pobíhat mezi kapkami deště, skákat v kalužích, jen tak být, pozorovat, vnímat hemžení kolem, být fascinovaná, prožívat přítomný okamžik neboť co je zrovna teď důležitější než zablácený kamínek na cestě nebo poletující motýl? Je mi ctí provázet děti tímto čarokrásným obdobím v úterý, ve středu i ve čtvrtek. Zároveň jsem také statutární zástupce Lesního klubu Přeslička.

Zita Parmová
průvodkyně

Ve svém životě jsem dlouho studovala hudbu, češtinu, dějiny, angličtinu i učitelství, nějaký čas pomáhala ve vzdělávání dětem i dospělým studentům. Teď už řádku let pracuji doma pro blaho své i svých tří dětí a celé rodiny, která je v současnosti předmětem mého každodenního intenzivního studia  
Kromě svých synů, dcerky a manžela mám ráda přírodu, hudbu, hru na housle, chození po horách, dobré jídlo i setkávání se zajímavými lidmi. Obtíže na cestě se snažím řešit dlouhými procházkami v přírodě a zpěvem (raději než řevem  K lásce k přírodě i hudbě a zpěvu bych chtěla vést také děti v Přesličce. Budu provázet děti v úterý a těším se na všechny v Přesličkovém muzicírování.

Daniela Růžičková
průvodkyně

Práci s lidmi (a nejvíce s dětmi různého věku) se věnuji už 12 let, vystudovala jsem Sociální pedagogiku a poradenství na FF MU, studovala Speciální pedagogiku na PedF MU, absolvovala řadu odborných kurzů. Z praxe pro mě byly největší zkušenosti vedení hudebních aktivit s handicapovanými dětmi, pečovatelská práce se seniory a sociální práce v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež DROM, romské středisko. Miluji zvířata, přírodu, ruční práce, hudbu a historické romány. Nejvíce mě ale naučily a stále učí moje 2 děti. Respekt ke druhým i sobě samému, trpělivost, sebeovládání, objevování vlastního tvořivého potenciálu, tvorba vlastních hranic a jejich posouvání, umění radosti z každodenních maličkostí, pokora a vděčnost za každý den, kdy můžeme být spolu. Jsem vděčná za možnost provázet děti v Přesličce středečními a čtvrtečními cestami.

 

Petra Pírková
průvodkyně

Moje cesta k lesní školce? Vystudovala jsem politologii a učitelskou způsobilost a později jsem pracovala jako projektová manažerka. V době studia mě zajímaly post-sovětské země, které jsem objevovala na cestách i jako dobrovolnice. Dětem jsem se věnovala jako au-pair, v průběhu učitelské praxe, vytvářela jsem vzdělávací semináře Eurocentra pro základní a střední školy. Zatím nejintenzivnější životní kurz mi ale připravily moje dvě děti. Kurz sebeovládání a objevování vlastních hranic, kurz výroby téměř všeho (od jogurtu po hodiny z kartonu) nebo kurz bytí v přítomném okamžiku. Cesty zpět už není, život v kanceláři už si umím jen těžko představit a na nové poslání se velmi těším  Jako nejlepší vzdělávací prostředek (nejen pro děti) považuji sebeřízenou hru. Jako průvodkyně bych ráda děti vedla k objevování světa svou vlastní jedinečnou cestou a motivovala je k hraní všemi prostředky a smysly. Mám ráda zpěv a od dětství jsem zpívala ve sboru, zahradničím a zpracovávám dary přírody, doma často a rádi dětem čteme. Doufám, že to vše (a nejen to) si společně užijeme každý čtvrtek.

Lenka Šrámková
průvodkyně

Můj první kontakt s Přesličkou byl docela nenápadný - teprve na podzim jsem mezi barevnými stromy objevila jurtu. A už od té doby mě k ní něco táhlo 🙂

S dětmi sdílím čas téměř 8 roků. Léta jsem nejprve trávila na příměstských táborech všech „chutí a vůní“ – zpívali jsme, přesouvali se časem, pluli na námořnické vlně, hráli na hudební nástroje a tančili jako indiáni. Po vystudování Vychovatelství a Speciální pedagogiky v Olomouci jsem se s dětmi začala potkávatčastěji – ve školní družině. Ačkoliv je škola relativně formální prostředí, vždycky je dost času na obyčejné sdílení, radost z nových věcí a společné tvoření. „Šťastné společné bytí“ jsem si s dětmi vždycky nejvíc užívala v hudebním kroužku, kde mě malí tanečníci opakovaně učili, jak snadné je spontánní tančení v radosti. A já se moc těším na společné „tančení“ lesem i s přesličkovými skřítky 🙂.